Exkurze do Osvětimi

Žáci devátého a osmého ročníku se 21. 3. 2023 vydali na dějepisnou exkurzi do největšího koncentračního tábora Osvětim v Polsku. O průběhu exkurze a dojmech žáků se můžete více dočíst z jejich textů níže.

"Exkurze do koncentračního tábora Osvětim zaujala hned po příjezdu na místo svojí depresivní atmosférou, ale na druhou stranu nám to ukázalo hrůzy, které vězni zažívali. Průvodci nás provedli po táboře a pověděli nám několik zajímavých informacích a ukázali mnoho míst. Některé místa byla zajímavá a některá hodně děsivá. Ukázali nám například popraviště nebo krematorium. Celkově bych exkurzi hodnotil kladně i když to nebyl zrovna příjemný zážitek."

"Jsem rád, že jsem se tam jel podívat. Tuto exkurzi bych doporučil všem, proto aby si to zapamatovali, co bylo a aby se to už nikdy neopakovalo. Když jsem viděl něco málo na fotografiích a na videích ve škole tak mě to nepřišlo tak strašné jako když jsem byl na místě kde zemřelo velké množství lidí. Vidět pece ve kterých byli lidé spalováni a v jakých podmínkách tam žili to je opravdu děsivé. V Auschwitzu to bylo menší než v Březince ale za to děsivější, protože když se projdete v místnosti kde ty lidi umírali to nikdy nezapomenu. V Březince to bylo o dost větší. Když vidíte bránu, do které přijížděly vlaky s lidmi tak z toho jsem neměl dobrý pocit. Dožívali se průměrně 3 měsíce."

"Za mě by tento výlet měl zažít každý aspoň jednou za život. V místě tábora Osvětim byla zvláštní nálada, bylo to asi tím, že jsme poprvé vydělali ty strašné ploty a budovy. Osobně mi to nepřivodilo tu zaskočenost, co všichni říkali. Bylo to asi díky tomu, že jsem tam jel s tím, že to místo bude hrůzostrašné, ale jak jsem se přál nebyl jsem jediný. V táboře jako takovém toho moc nebyl, co k vidění jen co mě zarazilo byly obrovské původní hromady bot a vlasů co se dochovaly. Z celé Osvětimi mě asi nejvíce zasáhla plynová komora s krematoriem, kde jsme na konci všichni procházeli. V Březince mě hned z dálky zarazila známá brána s kolejemi. Ve vnitřních prostorech toho bylo k vidění ještě míň než v Osvětimi, ale pocit, co jsem tam měl byl takový zvláštní, byl hodně smíšený. Nevím, jestli to bylo díky tomu, jak ten areál byl obrovský, nebo jestli tomu co nám vyprávěl pan průvodce. Na konci prohlídky jsme se šli podívat do baráku s původními palandami. Už jen co jsem tam vstoupil tak jsem měl pocit jako by se mi sevřel žaludek. Palandy na spaní byly malé, podle mě bych se tam vešel tak s dvěma kamarády maximálně se třemi. Ale průvodce nám řekl, že na jednom patře té palandy spalo osm dospělých žen. Po prohlídce jsme měli možnost si zakoupit nějaké knihy o tomto téma, poté jsme se odebrali k autobusu a jeli jsme domů."

"Exkurze byla depresivní a poučná. Nejvíce mne zaujali věci po vězních: hromady bot, kufrů, hrnců. Nejvíce v šoku jsem byl z vlasů, které jim stříhali a dál prodávali. Těch vlasů byly tuny. Určitě by se každý měl do Osvětimi podívat, průvodci byli milí a dokázali odpovědět na každou otázku. Chtěl bych poděkovat panu učiteli Žalskému a všem jeho spolupracovníkům za uspořádání exkurze."

"Exkurze do KT Osvětim a Březinka byla celkem depresivní, ale zároveň zajímavá. Už když jsme přijeli na místo a šli ke vstupu dovnitř tábora, tak už to začalo mít takovou jinou atmosféru. Měli jsme průvodce, který nám k tomu říkal, co se kde dělo. V budovách byly spíše vystavené nálezy např. boty, kufry, pravé vlasy. Poté co jsme šli do plynové komory kde bylo hned vedle krematorium, tak to nebyl vůbec příjemný pocit tam stát a vědět že tam kde stojím umírali lidé. Poté co jsme vyšli z Osvětimi jsme přijeli autobusem do Březinky, kde to bylo za mě více depresivní. Už vidět z dálky tu budovu s těmi kolejemi kde projížděli tou bránou bylo nepříjemné. Poté co jsme vešli dovnitř bylo hrozné si představit, že tady šel zástup lidí a vědět se s nimi stalo. Když jsme šli k rozbořené budově, slyšeli jsme o Mengelem a jeho asistentovi. Celkově už když jsem vešel do jakéhokoliv části tábora byl to nepříjemný pocit vědět jaké zrůdnosti se tam děly."