Senegal 2022

Člověk, který nepozná místní podmínky Senegalu, nemůže běžný život v této zemi soudit. My jsme tuto možnost dostali, a tak si dovolíme o své zážitky z cestování po této zemi podělit.

Na jednu stranu je to úžasná země plná nádherných míst k poznání, ale na druhou stranu jsme zjistili, že pouze o tom Senegal není.

Příroda je naprosto úchvatná, nachází se zde velké množství historických míst. Příkladem je ostrov Gorée, kde se obchodovalo ještě v 18. století s otroky. Měli jsme zde možnost navštívit přímo dům otroků, kde otroci přežívali. Samozřejmě turista chce vidět především hezká místa, ale je dobré se seznámit i s druhou stranou, kde uvidíte realitu místního života, a to už úplně tak krásné není. Někomu se může zdát divné až otravné, když vidí malé dítě chodit od rána po ulici s kbelíčkem v ruce, aby sehnalo něco k snědku a nedá pokoj, dokud to od Vás nedostane. Už ale nevidíme, že to osmileté dítě nemá rodiče ani nikoho blízkého, kdo by mu pomohl a zaopatřil ho. Jindy vás napadne, že zdejší život tu není tak špatný, když uvidíte stovky nic nedělajících Senegalců na jednom místě. Už ale nevidíme, že se zde schází a čekají, až přijede auto, které vybere pár vyvolených, kteří dostanou možnost pracovat, a tak si vydělat na živobytí. Ostatní mají v ten den smůlu.

Děti, které nemají to štěstí chodit do školy a vzdělávat se, aby měli alespoň o trochu lepší život než jejich rodiče, musejí už od svých 8 let chodit pracovat. Pomáhají například řezbářům, prodávají v obchodech, chodí rybařit a malé slečny připravují různé druhy ořechů ke konzumaci a prodeji.

Ve městech se volně pohybují krávy, koně, ovce a kozy. Po silnici jezdí auta, která jsou složena z několika dílů různých značek. Mezi těmito auty jezdí místní na povozech, které jsou taženy koňmi a osly. Celá městská atmosféra se může zdát pro turistu jako jeden velký zmatek, pro místní je to však naprosto běžná situace.

Oproti rušnému městu, je život na vesnici klidnější. Tento poznatek se nám potvrdil při návštěvě vesničky, do které jsme zavítali. Nedílnou součástí návštěvy bylo dovezení dárků. Přivezli jsme oblečení, sladkosti a různé hračky. Nejdůležitějším darem byl 50 kg pytel rýže, který udělal obrovskou radost. Bohužel jsme zjistili, že toto množství stačilo jen pro polovinu obyvatel. Díky panu řediteli Základní školy Karla Klíče jsme rozdali mnoho sešitů a psacích potřeb, čímž jsme obohatili školní lavice dětí. Ve vesnici jsme si nemohli nevšimnout, že maminky nemají žádné kočárky a svá miminka nosí přivázaná šátkem na zádech. Dále jsme vypozorovali, že některé děti nemají tak běžnou věc jako jsou boty.

V Senegalu není povinná školní docházka, a proto do školy chodí jen děti, které jsou z „lepších rodin“, a mohou si tak dovolit školu navštěvovat. Cesta do školy je dlouhá klidně i 7 km a ze školy také tak. Jednu ze škol jsme chtěli navštívit, ale v Senegalu v tu dobu byly prázdniny.

Ačkoliv je tato země opravdu chudá, místní obyvatelé se neustále smějí, jsou pozitivně naladěni. Telefony si může dovolit jen málokdo, ostatním tato vymoženost nechybí, a přesto jsou spokojeni. Menší děti nemají žádné hračky, vystačí si s velkou pneumatikou, kterou si posílají mezi sebou. Starší chlapci jsou v neustálém pohybu při kopané nebo jiných míčových hrách. Poznali jsme, že k životu stačí málo, a přesto můžeme být se svými životy spokojeni a šťastni.  

Tato krásná, a ještě tolik turisticky neobjevená země v nás zanechala spoustu vzpomínek, ať už ty, ze kterých se derou slzy z očí, tak i ty vtipné, které nám vyloudí úsměv na tváři.

Závěrem patří velké díky panu Sogelovi a všem, kteří věnovali jakoukoli maličkost, aby udělali v Senegalu radost. Oči vesničanů hovořili za vše.

Cestovatelé a autoři článku: Jiří Koss a Kristýna Andělová