Vodák 2022

     Po odmlce způsobené covidem, uspořádala naše škola opět Vodák na Vltavě. Vyrazili jsme 21. května a čekala nás dlouhá cesta z Trutnova do Vyššího Brodu. I s jednou výlukou jsme to zvládli celkem dobře.

     Ve Vyšším Brodu jsme se ubytovali v kempu poblíž Cisterciáckého kláštera. Po nákupu snídaně na druhý den, jsme šli nafasovat lodě a další nezbytnou výbavu. Převlékli jsme se do vodáckého a začalo vysvětlování, poučování i učení. První trénink vykrystalizoval první posádky. Pak už následovala večeře ze zásob z domova a rychle spát, protože druhý den vyplouváme.

     Po dopoledním tréninku už byly posádky jasně určeny. V kempu jsme ještě stihli oběd, pak už jsme vše sbalili a vyrazili dolů do Rožmberku. První jez jsme zvládli bez větších problémů, jen jedna posádka si vyzkoušela teplotu vody, ale až poté co jez splula. Další jez v Herbertově také vyučil jednu loď, ale ten poslední v Rožmberku už byl na pohodu. Jelikož nám první dny počasí přálo, tak koupání nikomu nevadilo.

     Další den nás čekala trasa do kempu U Vikinga. Trasa byla sice bez jezů, ale občas to drhlo v místech, kde teklo méně vody. Tato etapa byla nejdelší, ale uteklo nám to poměrně rychle. V kempu jsme rozbalili stany a šli si pochutnat na pozdním obědě. Jídlo bylo výborné. Večer jsme si užili a těšili se na další den.

   Ráno jsme se bohužel probudili do deště. S Vikingem jsme se rozloučili a čekala nás cesta do Českého Krumlova. Na vodu jsme vyrazili vyzbrojeni pláštěnkami a doufali, že se počasí aspoň trochu umoudří. Dlouhou šlajsnu ve Větřní jsme zmákli na jedničku, ale zmáčela nás pěkná přeprška. Všichni jsme si vyzkoušeli, jaké to je, mít vodu úplně všude. Další jez byl těsně před kempem u Papouščí skály. Ten jsme opět všichni zvládli a čekalo nás stavění mokrých stanů. Do toho se nám nikomu opravdu nechtělo. Po uklizení lodí nás čekalo velice milé překvapení – poslední dvě noci přespíme v suchu a teple na ubytovně. HURÁ.

     Předposlední den jsme začali snídaní a čekala nás trasa do kempu Spolí, kde jsme měli vrátit lodě i s vybavením. Sbalili jsme si jen to nejdůležitější a naposledy vyrazili na vodu. Po cestě nás čekaly čtyři jezy a krásný pohled na Krumlov z vody. Počasí se trochu umoudřilo, takže i dvě posádky, které se nechtěně vykoupali, to nesli celkem statečně. Do kempu jsme se vraceli pěšky přes Krumlov, kde jsme viděli překrásné hradní zahrady, otočné hlediště, hrad, věž, medvědy i nádherné centrum.

     Poslední den nás čekala už jen dlouhá cesta domů. Vodák se po všech stránkách vydařil a my si to moc užili. Teď už jen doufáme, že nebyl zas na dlouhou dobu poslední.

Velké díky patří Jiřímu Vlčkovi, který za to všechno vlastně může. DÍKY a třeba zas někdy Ahóóóóóój.